Jak to vidíme my?

Nedávno jsem narazil na článek, ve kterém byl popsán doporučený postup na řešení agresivního/reaktivního chování dospělého pejska z útulku. Práce je vybudována na metodě Force free a pozitivním posilování...neboli tréninku, výcviku. V článku byly zmíněny i tři strategie/cviky, které by zprvu majitelce reaktivce doporučila. S prvním "cvikem" můžeme souhlasit a vyžíváme ho často také. Třeba i u bezproblémových pejsků, jen z jiných důvodů než u agresorů nebo bázlivek 🙂. Šlo o to, že si vezmete pejska ke vzdálenější noze od podnětu, který psa v tu chvíli stresuje. Tím pádem děláte bariéru mezi stresorem a psem. Nic se nemá přes vás v tu chvíli dostat. Váš agresor k jinému pejskovi nebo jiný pejsek k vaší ulekané fence. Je to oboustranný obchod. Naznačíme proto konkrétnímu jedinci: "Tady je bezpečí, tak spolupracuj a nevymýšlej si". Další dva cviky nám byly malinko proti srsti, z pohledu výchovy a řešení výchovného problému. Jednalo se nejdříve o signál pro okamžitý odchod z místa, po kterém zrychlíte krok/rozběhnete se od spouštěče. Tento postup bychom nedoporučovali, kdybychom chtěli vyřešit reaktivitu, ne se pouze vyhnout nežádoucímu chování. Tento způsob může pejska podpořit v určitém nežádoucím chování a motivovat ho k dřívější a tvrdší reakci. Z jakého důvodu? Bude se chtít dostat dříve k odměně v podobě klidu, který nemá, pokud je spouštěč na dohled...pes totiž vždy řeší jen to, co vidí. Co nevidí, to neřeší 🙂. Druhý cvik byl založen na označení stresoru/podívání se a následném odchodu ze situace s podpořením v podobě odměny, ve chvíli kdy pejsek začne spolupracovat, například odměny v podobě pamlsku. Tento vzor chování, tj. naučené zachování se v konkrétní situaci, také využíváme. Jedná se o situaci, ve které učíme odvrácení pohledu od stresoru, kvůli již zmíněné poučce: pes vidí = řeší, nevidí = neřeší. My bychom na to šli trošku méně tréninkově a více přirozeně. Při výchově psa potřebuju umět číst jeho jazyk, čím více o psí komunikaci víte, tím bude jednodušší se psem pracovat. S pejskem bychom na VOLNÉM vodítku přišli do situace, ve které se může a potřebuje naučit první stupeň (ignoraci, neboli odvrácení pohledu). Ve chvíli, kdy by pejsek začínal něco řešit, zareagovali bychom buďto slovním povelem, který pejsek zná ( u nás například "čum jinam a neřeš nebo jdi") nebo korekcí v podobě ovladatelnosti na vodítku. Otočit pejska čumákem na mě a zády ke spouštěči. V tu chvíli je ale na vás, abyste pejskovi vytvořili bezpečí a odměňovali ho v podobě klidu, které vytvoříte za to, že pejsek začal spolupracovat a vnímá vás. Tímto postupem demotivujete pejska dělat nežádoucí chování a motivujete pocitem bezpečí a klidu pejska v žádoucím chování a ke spolupráci, tj. vychováváte ho. Při naučení odchodu ze situace pomocí povelu (a následně i k automatizaci tohoto chování) musí mít už pejsek vžité a správně naučené situace na vodítku a pomocí stopovačky začít učit povel k odvolání (jeden ze základních povelů). Jdi, běž, pojď...to je jedno, jde o to, co k tomu přiřadíte. Podtext by měl znít: Opusť místo, kde se zrovna nacházíš. Jako odměnu bychom spíše využili pocit klidu, který si pejsek díky tomu sám vytvoří a sám se tím pádem motivuje pro příště 😊.
Máme doma často jak pejsky, kteří se potřebují naučit ignoraci pejsků s nepěkným stylem komunikace, tak i pejsky, které musíme učit ignorovat ostatní bezproblémáky agresí. Naše Naila byla taky pěkný reaktivec a prošli jsme si spolu i takovýmto stylem tréninků. Tímto nechci tento přístup ke psům jakkoliv znehodnocovat nebo vyvracet. Jen díky zkušenostem známe jak pozitiva, tak hlavně i negativa výsledku 🙂.
Pitbulína Naila

Příspěvek na FB