Se psem, který nás nevnímá, nepracujeme.

Proč taky? Je to jako mluvit do zdi...zbytečně se nadřeme a výsledek to nakonec nemá žádný.
Pro rejpaly: neznamená to, že bychom nad ním zlomili hůl a řekli, že je to nemotivovatelný jedinec jen proto, že nereaguje na uplácení pamlskama, vyřvání díry do hlavy nebo převedení pozornosti na hračku. Je to trošku jinak. Je to trošku o něčem jiném, než o neustálé motivaci.
Vnímání vyžadujeme za každé situace a když nás hafan nevnímá, tak asi nejsme dostatečně srozumitelní v tom, co po něm chceme. Nejsme dostatečná autorita. Co se asi stane, když nebudete vnímat policajta, který vás chce zastavit, protože jste projeli na červenou?
Nechceme, aby pes navazoval neustálý oční kontakt, nechceme, aby se řadil k noze kdykoliv uvidí nějakou rušivku, nechceme, aby si předsedal, když si ho přivolám, nechceme, aby chodil na vodítku jen na pravé/levé straně...jediné co chceme je, aby nás vnímal za každé situace. V restauraci, v psím parku, u kamaráda na návštěvě, ve zveráči, u nás doma, u nás na zahradě, venku v lese...prostě všude 🙂. Čím víc chvil nevnímání zažívám v životě se svým psem, tím víc riskuji, že se jednou něco stane. Buďto psovi nebo někomu jinému.
Co si představujeme pod pojmem vnímání? Při chůzi na vodítku je to jednoduché: volné vodítko- vnímá x naplé vodítko- nevnímá. Při pohybu na volno: reaguje na povely- vnímá x nereaguje na povely- nevnímá. Vypadá to jednoduše, že? Ono to totiž zas až taková věda není, ale ne vždy je to úplně jednoduché. Našima rukama už prošla řada pejsků, někteří spolupracují lusknutím prstů, někdo se snaží zase nereagovat ani při zvolení důraznějšího vyžádání si pozornosti, ale nakonec se vždy nějak domluvíme a pes pochopí, co po něm vyžadujeme. Chce to jen trpělivost, dostatečnou srozumitelnost, důslednost a pravidelnost, poté se budou dít divy. Když pejsek (v ideálním případě) pokaždé, upozorňuji pokaždé= důslednost, zjistí, že když nás nevnímá, tak to pro něj není výhodné, tak začne vnímat, protože zvíře, včetně psů, nikdy nebude dělat něco, co je mu nevýhodné/ nepříjemné. Pes je navíc smečkové zvíře, takže se přirozeně připojuje k autoritě a vnímá ji. Problém je ale v tom, že si autoritu lidé často vymáhají násilím a jistou agresí pramenící z naší frustrace, což sami víme, že to může zafungovat, ale pes poté pracuje ve strachu a to není zdravý vztah, který bychom si představovali. Viděli jste někdy zdravý vztah s diktátorem? Který působí strachem? S největší pravděpodobností ne.
Kdo je tedy nejvyšší člen smečky/ rodiny, kterého by měli vnímat všichni? Myslíte, že ten nejsilnější? Největší? Nejtvrdší? To asi ne. Je to vždy ten nejvyrovnanější a nejklidnější jedinec, který umí i stresové situace vyřešit s chladnou hlavou. Nenechá se rozhodit tím, že ho chvíli nějaký jedinec nebo člen smečky nevnímal, ale také si nenechá líbit, že ho nějaký člen poslal...vy víte kam🙂. Prostě si jen srovná důvěru a respekt, tak, jak je zrovna potřeba.
Jak si nastavujeme respekt a vnímání v našem vztahu s pejsky, v naší smečce? Zkráceně jakkoliv, hlavně, že to funguje. Nejdeme na to ani stylem cukr a bič, ale ani přemlouváním a prosbou, ale spíše více psychologicky. Dáme vlastně každému pejskovi na výběr ze dvou možností. Buďto uděláš to, co chci já a nebo uděláš to, co chci já. Chápete? Prostě nenecháme pejska udělat chybu. Chyba je v tento moment nevnímání. A když pes udělá chybu, tak to vlastně není až tak jeho chyba, ale spíš moje. Pes dělá jen to, co může. Co nemůže dělat, dělat také nebude. Znovu se vracíme k tomu, že pes nebude dělat něco, co je pro něj nevýhodné.
Čím na sebe pejska tedy napojíme? Nejčastěji ovladatelností na vodítku, hra mezi naplým a volným vodítkem. Vodítko je nejzákladnější nástroj při práci se psem, je to nástroj, který slouží k ovladatelnosti a řízení psa mnou, ne řízením mě psem. Co když je ale pes hyper blázen, který má v hlavě vypnuto? Nebo agresor, kterému při bližším kontaktu se stresorem se hned zalijou oči krví a neslyší/nevidí? Nejčastěji si pomáháme přes povely. Povel není doporučení, ale povinnost. Když řeknu povel, tak ho buď udělá pejsek sám nebo s mojí pomocí, ale povel neopakuji. Čím víckrát povel zopakuju, tím méně mě bude pes nakonec vnímat. Sami to znáte, když na vás někdo mluví jak kolovrátek, tak ho sami začnete časem nevnímat.
Jak jistě víte, my si nejčastěji pomáháme stopovačkou, je to nejsrozumitelnější nástroj na učení povelů, ale ano, taky se do ní někdy zamotáte a někdy jsme od ní špinaví, ale výsledek stojí za to. Ovladatelnost v každé situaci. Vlastně nenechám hafana udělat chybu= neudělat povel. Ať už používáte jakýkoli nástroj na učení povelů, vždy mějte šňůru jako pojistku...čím víckrát se vám pes na povel vyprdne, tím hůře se bude konkrétní povel učit.
Pozor! Nemůžu potrestat psa za něco, co neumí. Taky vás nikdo nemlátil, nevyvěšoval, nestříkal na vás sprejem nebo nemačkal čudlík na ovládači od EO jen proto, že jste ve škole něco nevěděli, nebo udělali v autoškole nějakou chybu. A pokud ano, tak sami víte, že vám to asi úplně nepomohlo. Proto nejdříve musím pejska učit v klidnějších situacích a poté ve složitějších. Nejdříve ho to musím naučit a až poté vyžadovat. Nic není hned a vše má svůj čas.
Všem držíme palce při práci s vaším psem. Hodně trpělivosti a klidu.
Přejeme vám šťastný vstup do čtvrtého adventního týdne. Kdyby ještě někdo chtěl zúčastnit se naší socializační procházky tak má poslední možnost v tomto roce (Vánoční procházka v Praze), tam takovéto témata probírané běžně, ukazujeme si vše v praxi a společně diskutujeme. Pokud máte jakékoliv psí i nepsí dotazy, tak se neváhejte obrátit na naši Fb skupinu. Život se psy - Veles ( skupina).
Předsilvestrovský výlet v okolí Křivoklátu má stále volná místa, takže kdo chce ještě svého hafana unavit před novoročním ohňostrojem, tak vás tam rádi uvidíme 😉.
Bývalá agresorka Naila ležící na své vyhřívané matračce, na Barunce😁.

Příspěvek na FB