Rozdíl mezi výchovou a výcvikem/tréninkem psů.

𝗥𝗼𝘇𝗱𝗶́𝗹 𝗺𝗲𝘇𝗶 𝘃𝘆́𝗰𝗵𝗼𝘃𝗼𝘂 𝗮 𝘃𝘆́𝗰𝘃𝗶𝗸𝗲𝗺/𝘁𝗿𝗲́𝗻𝗶𝗻𝗸𝗲𝗺 𝗽𝘀𝘂̊
Toto téma se objevuje čím dál častěji. Sami ho často řešíme s klienty.
Z důvodu rozšiřování obzorů, názorů a různě odlišných přístupů v oblasti zvířat (tedy i u psů) se objevují nové a nové metody výcviku. Bohužel v dnešní době se lehce plete, který přístup upřednostnit při výchově a který při výcviku. Jedná se převážně o tzv. etický trénink zvířat...pozitivní metoda, force free metoda, klikr trénink, shaping... Jak to vlastně vnímáme my? Z pohledu lidí, kteří se věnují přirozené výchově a socializaci? Kteří žijí se smečkou a jsou v neustálém kontaktu s různorodými pejsky? Jako skvělý nástroj k výcviku a tréninku všech zvířat. Od králíka, přes kočku, psa až například po velkou šelmu nebo kosatku. Jsou z toho úžasné výsledky, někdy opravdu neskutečné. ALE. Ve výchově to svoje hlavní přednosti ztrácí. Tím neříkám, že by to i běžný člověk neměl využívat, i my sami tyto metody NĚKDY využíváme. Ale jen v případě tréninku, zábavy, hry 🙂. Je to převážně kvůli tomu, že v běžném životě (ve výchovných situacích) nejsem pouze ve sterilním, přesně předpřipraveným nebo simulovaným prostředím. Nejsem vždy jen s lidmi, psy nebo jinými zvířaty, která spolupracují, proto si musím umět poradit. Musím umět situace vyřešit, dostatečně řídit a předvídat. Žiju teď a tady, proto se podle toho umět zachovat. Musím pracovat s kontrastem toho, jak zrovna k danému hafanovi přistupuju. Spolupracuješ? Je vše v pohodě. Nespolupracuješ, děláš chyby nebo nevíš, co dělat? Tak tě zastavím, přes korekci a pomůžu ti s tím, danou situaci správně vyřešit...dám ti nějakou nápovědu. Ale vnímej mě. Psi nejsou kočky, tygři, delfíni nebo sloni...jsou to psi. Zvířata napojená tak moc na člověka, že si to možná většina lidí ani neumí představit. Jsou to zvířata, na která klademe strašně velké nároky. Popravdě, nikdy jsem neviděl, že by se někdo např. se lvem rozhodl zajít na veterinu nebo, že by si ho vzal s sebou na návštěvu k přátelům a jejich dětem nebo, že bych si s ním zašel do místního parku mezi jiné lvy. Nesrovnávejte prosím "divoká" zvířata (včetně třeba koček) se psy 🙏. Hodně trenérů to v dnešní době používá, ale je to trošku mimo mísu, když se tedy bavíme o výchově, ne tréninku. Vrátíme se k výchově, ta není rozdělená na nějaké lekce, na časy, kdy se vychovává a kdy ne, na místa, kde se vychovává a kde ne, na situace, ve kterých se vychovává a ve kterých ne. Pokud chci psa naučit, jak se má chovat v běžném životě ( ne pouze na cvičáku nebo doma), tak ho musím vystavovat situacím z běžného života= socializovat ho a srozumitelně ho řídit, prostě mu kecat do toho, když dělá něco, co nemá, co vnímám jako špatně= vychovávat ho. Některým stačí chvilka, některým zase několik týdnů, měsíců a nebo i let. Ale vždy to jde, pokud na to půjdu důsledně, srozumitelně a klidně 😉.
Naši psi neřeší kde jsou, kdy jsou, v kolik jsou, s kým jsou, proč tu jsou. Řeší pouze, jestli tam je páníček a když ano, tak je vše v pohodě, vím co dělat--->dodržovat stále stejné základy a pravidla, které učíme a poté vyžadujeme v každé situaci. Jak učíme a vyžadujeme? To není na povídání zde přes internet, je to dost zdlouhavé téma, ale napíšu k tomu pár bodů.
-Řídit psa lze vodítkem, povelem (gesto, slovo, zvuk,...) nebo vlastníma rukama, vlastním dotekem. Víte jak spolu komunikují psi/vlci ve smečkách? Určitě ne přes slova, řvaní, navádění pamlskem nebo oblíbenou hračkou, ale přes doteky (jak příjemné, tak i nepříjemné), pohledy, komunikaci těla, emoce a myšlenky.
-Důležitá je práce s reflexním obloukem, s důsledností, chladnou hlavou a pozorností. Ano, práce se zvířaty je hra na pozornost.
-Umět přečíst psa by měl zvládat každý pejskař, alespoň základní prvky komunikace. Ne pouze u svého psa, ale i u ostatních. Je a vždy to bude potřeba, bude se to hodit...jak do výcviku, tak do výchovy 😉.
Potvrzeno fanatickou Nailiškou 😁

Příspěvek na FB

Příspěvek na IG